Sukně, sukně a zase sukně – oblíbený kus mého oblečení. Máte obdobnou slabost?

Sukně ráda nosím, ale snad ještě raději je šíji. Zimní či letní, v tomhle ohledu omezení nevidím, co se týče nošení ani ušití, je to zkrátka universální kus oblečení. Sukně lze udělat opravdu různými způsoby a z rozličných materiálů.

Nejčastěji se pouštím do výroby sukní ve tvaru mírného A, které sluší v příslušné délce snad každé postavě. Obvykle mi stačí jen rozměr boků, pasu a délka a můžu šít i pro ostatní s poměrně slušnou jistotou že se trefím, i když samozřejmě už se také nepovedlo. Moje oblíbená klasika jsou sukně s pružným širokým pasem z úpletu v pestrých barvách. Úplet mám obvykle z různých vyřazených triček (recyklace musí být!), takže největší kumšt je vystříhat dostatečně velký pruh – pěkně široký a dlouhý. Čím míně švů tím víc pohodlí, jak na nošení tak šití. Co je nejdůležitější u sukní s pružným pasem je to, že pás musí být střižen na šířku boku, na to se vyplatí nezapomenout! Zadní část sukně doporučuji ze dvou dílů – lépe sedí přes zadní partie, přední může být z jednoho. Ale v podstatě lze ušít „áčkovou“ sukni ze dvou dílů nebo třeba i z pěti.

A protože kapsy považuji za velmi praktickou věc, začala jsem je všívat i do sukní s různými úspěchy. Posledním mým „objevem“ jsou kruhové kapsy, které jsou překvapivě jednoduché na ušití a spojují užitečnost se zajímavým ozdobným prvkem.