Určitě to znáte, někam se vypravíte a najdete nějakou drobnost, s kterou pak máte spojené místo nebo zážitek. Je jedno, zda doma nebo v cizině, pojí se s tím zkrátka vzpomínka. Může to být kamínek, sklíčko, dřívko, střípek, kousek kosti…Doma na poličce se taková drobnost ztrácí, navíc se na ní akorát práší a postupně se i zapomene odkud se vzala. Milou, bláznivou, nostalgickou, zamilovanou, veselou, šílenou, smutnou či praštěnou vzpomínku si je občas potřeba uchovat, nosit jí sebou, nebo jí dát speciální místo. A tak ve zkratce vznikly brože, kde jsem cosi vzpomínkového zasadila do dřeva – brož. První věc, která skončila nebo vlastně začala jako upomínka je brož spojující pro mě dva mě rozmilé světy ostrovů Nový Zéland a Island. Pojí se v ní dřevo největších, no spíš nejtlustších stromů na světě, damaroně australské v jazyce maorů kauri ze Zélandu a kamínek ve tvaru mozku v bílo zelených barvách z Islandu. Druhá vznikla pro radost někomu dalšímu jako chladná podzimní vzpomínka zapadaná sněhem uzamčením kousku kosti z jiného kontinentu a dávného času prehistorických monster.

Tak teď od snění k troše praktických rad. Čím měkčí vezmete dřívko, do kterého bude zasazovat vzpomínku, tím bude práce snadnější, ale výsledek může být o to křehčí, nebo se vám nepodaří vše sbrousit do hladka. Z jedné strany, na kterou budete přidělávat zapínání, je třeba vybrousit rovnou plošku, druhá strana pro osazení je už na fantazii a schopnostech. Jak dostat střípek do dřeva, toť otázka. Nejprve obkreslit obrys na dřívko. Nakreslený obrys si kolem dokola z vnitřní strany odvrtáte, tak aby se podařilo vydlabat dřevo. Kamínek nebo kost pak stačí vlepit do dřeva lepidlem. Určitě na poprvé nemusí být člověk přesný, ledacos jde však zamaskovat včelím voskem nebo lakem.